Envicentrum pro krajinu

Koně

Bona – slezský norický kůň

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BONA se narodila 27.4.2006 a na statek jsem ji přivezli na podzim roku 2011 z Jestřabí.

Slezký norik Je chladnokrevný kůň se středně velkým až velkým, mírně protaženým rámcem těla. Hlava je velká, suchá, typická je oválná očnice. Krk je u slezského norika vysoko nasazený, střední až dlouhý, poměrně častý je mírně výrazný kohoutek. Lopatka je dobře úhlovaná, až strmá, což umožňuje široký a prostorný chod. Hrudník je středně hluboký, široký a oválný, jeho délka je střední, bedra jsou dobře vázaná a pevná. Záď je mohutná, oválná a mírně svažitá a štěpená. Fundament je suchý, kostnatý,  klouby a šlachy jsou výrazné. Spěnka je u slezského norika krátká až středně dlouhá. Kopyta jsou pevná a pružná. Nejčastější jsou ryzáci, poměrně často se vyskytují i hnědáci, vzácně pak i vraníci.

Alpské oblasti Rakouska a Bavorská tvořící území někdejší římské provincie Noricum jsou domovem noriků, koní, kteří jsou pokládáni za vůbec nejčistší následovníky divokého koně západního a řadí se k nejstarším evropským plemenům. Na našem území se chov noriků rozvíjel především na severní Moravě a Slezsku. Importy norických hřebců z Bavorska a Rakouska napomohly ve zdejších specifických přírodních podmínkách utváření místního typu norického koně tzv. slezského norika, konstitučně tvrdého koně, schopného práce v zemědělství, v lese a dalších hospodářských odvětvích.

 BARBORA – českomoravský belgický kůň

Barbora se narodila 13.4.2003 a na statek jsme ji přivezli na jaře v roce 2011 z Nových Zámků

Českomoravský belgik se výrazně liší od typů ostatních belgických plemen chladnokrevných koní. Je typově lehčí, bez přehnané robustnosti, velmi pohyblivý s výraznými chody a relativně ušlechtilý. Výkonnostně je ČMB velmi spolehlivý i v maximálním nároku na tažnou sílu. Zároveň je výborně ovladatelný. Má menší ušlechtilou hlavu s živým okem a kratší, vysoko nasazený svalnatý krk. Díky své mohutnosti, ranosti a dobré ovladatelnosti je velmi dobře využitelný zvláště v těžkém tahu. Větší náročnost na kvalitu výživy jej předurčuje do příznivějších přírodních a klimatických podmínek.

Základ chovu pochází z mohutných belgických koní přivezených v závěru 19. a na začátku 20. století. Od třicátých let minulého století dovoz ustal a chladnokrevný kůň byl šlechtěn z vlastních zdrojů. Vznikl „český chladnokrevník“, na Moravě „moravský chladnokrevník“ s větší ušlechtilostí a lepší harmonií tělesné stavby. Oba typy se, při ustanovení plemenné knihy pro českomoravského belgického koně, spojily.