Domácí zvířata

 SLEZSKÝ NORICKÝ KŮŇ – BONA

Alpské oblasti Rakouska a Bavorská tvořící území někdejší římské provincie Noricum jsou domovem noriků, koní, kteří jsou pokládáni za vůbec nejčistší následovníky divokého koně západního a řadí se k nejstarším evropským plemenům. Na našem území se chov noriků rozvíjel především na severní Moravě a Slezsku. Importy norických hřebců z Bavorska a Rakouska napomohly ve zdejších specifických přírodních podmínkách utváření místního typu norického koně tzv. slezského norika, konstitučně tvrdého koně, schopného práce v zemědělství, v lese a dalších hospodářských odvětvích.

ČESKOMORAVSKÝ BELGICKÝ KŮŇ – BARBORA

Základ chovu pochází z mohutných belgických koní přivezených v závěru 19. a na začátku 20. století. Od třicátých let minulého století dovoz ustal a chladnokrevný kůň byl šlechtěn z vlastních zdrojů. Vznikl „český chladnokrevník“, na Moravě „moravský chladnokrevník“ s větší ušlechtilostí a lepší harmonií tělesné stavby. Oba typy se, při ustanovení plemenné knihy pro českomoravského belgického koně, spojily.

Českomoravský belgik se výrazně liší od typů ostatních belgických plemen chladnokrevných koní. Je typově lehčí, bez přehnané robustnosti, velmi pohyblivý s výraznými chody a relativně ušlechtilý. Výkonnostně je ČMB velmi spolehlivý i v maximálním nároku na tažnou sílu. Zároveň je výborně ovladatelný. Má menší ušlechtilou hlavu s živým okem a kratší, vysoko nasazený svalnatý krk. Díky své mohutnosti, ranosti a dobré ovladatelnosti je velmi dobře využitelný zvláště v těžkém tahu. Větší náročnost na kvalitu výživy jej předurčuje do příznivějších přírodních a klimatických podmínek.

Osel Matýsek

Kozy

 

 

 

 

 

Ovce

 

 

 

 

 

Krůta domácí

Králík – český strakáč

 

 

 

 

 

Husa

 

 

 

 

 

Kačeny indický běžec

 

 

 

 

 

Kohout

 

 

 

 

 

Hrdlička chechtavá

 

 

 

 

 

Prase přeštické

Kocour Zrzek